Saláty i rajčata díky ní vypěstujete snadno i bez hlínySaláty, bylinky nebo rajčata nepatří jenom na zahradu. Snadno je můžete vypěstovat i uprostřed města a třeba v bytě bez balkonu. Stačí vám k tomu jediné – osvojit si základy hydroponie, kterou ocení moderní pěstitelé i alergici.

26. 9. 202

 

Hydroponie, jak už ostatně název téhle metody napovídá, je založena na pěstování ve vodním prostředí. I když se může zdát, že jde o výdobytek moderní doby, opak je pravdou. Základy hydroponie se objevují už ve starém Egyptě a jiných dávných kulturách.

Pěstování bez prachu a plísní 

Hydroponické pěstování je cestou, jak pěstovat rostliny bez zeminy, což ocení zejména alergici a astmatici, kteří se vyhnou kontaktu se sporami plísní. Mezi další přednosti hydroponie patří i rychlejší zakořeňování rostlin, snadná kontrola vlhkosti a živin, vyšší vzdušná vlhkost v místnosti nebo větší odolnost rostlin vůči parazitům a chorobám. Na druhou stranu je ale potřeba zmínit, že absence zeminy způsobuje větší závislost rostlin na péči člověka. 

 

Jak s hydroponií začít a nepokazit to?

Výhodou je i to, že na hydroponii můžete „naučit“ i ty rostlinky, které jste dosud pěstovali běžně v hlíně. Co budete potřebovat? V první řadě substrát – ideálně keramzit, který dobře vede vlhkost a zvyšuje přísun vzduchu ke kořenům rostlin. 

Dalším krokem je zvolení vhodné nádoby. Ta by měla mít několik otvorů na dně, kterými se budou proplétat kořeny rostlinky. Do takové nádoby stačí předpěstovanou a substrátu zbavenou rostlinku vložit tak, aby její kořeny vyčnívaly z otvorů. 

 

Náš tip: Vysazujte pouze zdravé vypěstované rostliny, se zdravými kořeny i listy.

 

Nádobu s rostlinou vložte do další, tentokrát dekorativní nádoby. Vyčnívající kořeny překryjte zmíněným keramzitem a rostlinku zalijte do výšky 3,5 až 7 cm. Hnojit začínejte až po adaptaci rostliny. To, že se rostlince daří, poznáte podle toho, že jí začnou přibývat kořínky s typicky bílou špičkou. 

 

Jak se o rostlinku správně starat?

Myslete na to, že rostlině pěstované hydroponicky škodí studený vzduch a průvan. Pro správný růst je také nesmírně důležité rozptýlené (ne přímé) světlo. Pro zálivku a rosení nepoužívejte dešťovou, ani studenou, chlórovanou, ani příliš tvrdou vodu. 

 

Optimální teplota vhodné vody pro zálivku je 20 °C. Zálivka pro takto pěstované rostliny stačí 1x za 2 až 3 týdny. U menších nádob je potřeba rostlinku zalévat zhruba po sedmi až deseti dnech. 

 

A jaké rostliny lze vlastně hydroponicky pěstovat? Odpověď je jednoduchá – všechny! Nejlépe ale tuto metodu obecně snáší břečťany, palmy nebo kaktusy. Zkušenější pěstitelé se ale mohou vrhnout také na hydroponické pěstování bylinek, rajčat nebo dokonce salátů.  

 

 

Základy hydroponie

Obliba hydroponického pěstování stále roste a je pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat. Proč je hydroponie tak populární a jakto, že umožňuje dosáhnout znatelně lepší úrody než běžné pěstování v substrátech?

Co je hydroponie a jaké systémy rozlišujeme?

Jde o způsob pěstování rostlin bez pěstebního substrátu, kdy veškeré živiny jsou dodávány ve vodě – pomocí živného roztoku. Hydroponii můžeme dále rozlišovat:

 

„skutečné" hydroponické systémy, kdy jsou rostliny pěstovány bez jakéhokoliv substrátu (NFT, aeroponické systémy...)

hydroponické systémy s použitím pěstebního média (rockwool, jílové kuličky - keramzit, perlit).

Pro pěstitele je velmi důležité rozlišovat mezi otevřenými a uzavřenými systémy hydroponie.

 

 

V run-to-waste systémech je obvykle používáno médium, v němž kořeny rostou.

 

Otevřené hydroponické systémy

Jsou blízké procesům v přírodě, kdy přitéká stále nová voda a původní roztok se spotřebovává nebo odtéká pryč. Otevřené pěstební systémy se označují jako

 

"run-to-waste" (doslova odtékání do odpadu). Ke kořenům je průběžně přiváděn čerstvý živný roztok (voda s živinami), zatímco ten původní odtéká pryč a už se nepoužívá.

 

Typicky jde o systémy s květináči a nějakým inertním médiem (rockwool, mapito, expandovaný jíl - keramzit atp.) zavlažované kapilárami a kapkovou závlahou.

 

 

K obnaženým kořenům v recirkulační hydroponii je neustále přiváděn cirkulující živný roztok.

 

Uzavřené – recirkulační systémy

V uzavřených neboli recirkulačních systémech není použitý živný roztok odváděn, ale shromažďuje se a přivádí k rostlinám opakovaně. Takový systém je vhodný zejména v případě, že k pěstování nepoužíváte žádné médium, nebo pokud médium zadržuje poměrně málo vlhkosti (např. expandované jílové kuličky nebo perlit). Existují i systémy (např. bubblery) kdy kořeny spočívají v nádobě se stále stejným roztokem.

 

Otevřené i uzavřené systémy mají svoje výhody i nevýhody, které srovnáváme v tabulce níže. Každý pěstitel se už musí rozhodnout sám podle svých zkušeností a možností.

Potenciál vysoké úrody a správná hnojiva

Narozdíl o pěstování v zemině je vstřebávání živin v hydroponii rychlejší a neprobíhají žádné interakce kořenů a živin se substrátem. Proto lze v hydroponických systémech dosáhnout vyššího výnosu za kratší dobu.

 

V hydroponických systémech je ale naprosto klíčové, aby roztok stále obsahoval všechny nezbytné živiny ve správném poměru. Chybí zde substrát, který by živiny zadržoval a postupně uvolňoval kořenům. Kořeny díky tomu mají neustálý přísun živin z roztoku a rostlina je okamžitě používá pro růst a tvorbu biomasy.

 

Zásadní je kvalita hnojiv, které musí být přímo vyvinuté pro hydroponické pěstování. CANNA navíc rozlišuje i hnojiva pro otevřené run-to-waste systémy (CANNA HYDRO) a recirkulační systémy (CANNA AQUA), protože chemické procesy v obou systémech probíhají trochu odlišně.

 

Hydroponie je pokročilý obor pěstování a vyžaduje dostatek odhodlání, trpělivosti a zkušeností. Umí pak pěstitele odměnit nadstandardní úrodou. Držíme vám palce!

Kvalita vody a její úprava

Kvalitní voda je základem každého pěstování, ale zdaleka ne všichni máme to štěstí mít vhodný zdroj vody. I křišťálově čistá voda může obsahovat řadu minerálů, chemikálií, nebo patogenů, které poškozují rostliny a zpomalují růst. V tomto dvoudílném článku probereme hlavní faktory kvality vody a možnosti její úpravy.

pH a jeho význam při pěstování

pH je jedním z nejdůležitějších faktorů při pěstování rostlin, protože má přímý vliv na dostupnost jednotlivých živin. Jak je možné, že pH v substrátu se mění a co s tím jako pěstitel můžete dělat?

Abyste lépe porozuměli vlivu pH na vaši úrodu, musíme si nejprve vysvětlit samotné pH. Stupnice pH pro standardní měření kyselosti byla vyvinuta vedoucím chemického oddělení laboratoře Carlsberg Laboratory v roce 1909. Jedná se v podstatě o „sílu vodíku“, protože stupnice poskytuje jednoduché a univerzální měření množství vodíkových iontů v roztoku. Tyto ionty ovlivňují jeho kyselost a chemickou reakci. Stupnice pH se pohybuje od 0 (kyselá) do 14 (alkalická), kde pH 7 představuje neutrální bod.

Jak pH ovlivňuje růst rostlin

Úroveň pH ovlivňuje dostupnost živin a nepřímo proto má vliv na růst rostlin. Ne každá živina je ovlivněna stejně, ale většina z nich je k dispozici kořenům v rozmezí pH 5,2 - 6,2 (viz obrázek 4). Než může rostlina použít živinu, musí být rozpuštěna v půdním roztoku. Většina minerálů a živin je rozpustnější (a tedy dostupnější), v mírně kyselých půdách. V neutrálních až slabě alkalických půdách se mohou některé prvky „deaktivovat“ a rostlina je nebude mít k dispozici. To platí hlavně pro kovy – železo, mangan, měď, zinek a bór. Ve velmi kyselých půdách naopak klesá rozpustnost fosforu, vápníku a hořčíku. Fosfor není nikdy snadno rozpustný v půdě, ale je nejvíce dostupný v půdě s rozsahem pH kolem 6,5. Kyselé půdy (pH 4,0-5,0) mívají navíc i vysoké koncentrace rozpuštěného hliníku, manganu a železa, které mohou být pro určité rostliny toxické. Živiny pro zdravý růst rostlin se dělí do různých kategorií: makroživiny (prvky potřebné ve větším množství), které se dále dělí na primární a sekundární živiny a mikroživiny, neboli stopové prvky (prvky potřebné ve velmi malém množství). Většinu nedostatků sekundárních živin a mikroživin lze snadno napravit udržováním média kolem optimálního rozsahu pH.

 

Nízké hodnoty pH (3–5) zejména v kombinaci s vysokou teplotou (nad 26 ° C) mohou podpořit růst některých houbových chorob. V takto kyselých půdách se také omezuje aktivita bakterií, které rozkládají půdní organické látky. To zabrání rozpadu organické hmoty a uvolňování živin do půdy, zejména dusíku, který je uvnitř organické hmoty uzamčen. To samozřejmě negativně ovlivňuje vývoj rostlin. Důležitým faktorem je také alkalinita vody. Pokud je obsah CaCO3 (uhličitan vápenatý) vyšší než 200 až 250 ppm, měla by se přidat kyselina, aby se minimalizoval vliv na pH růstového média.

Jak a proč se v hydroponických systémech mění pH

Už jsme si vysvětlili, že příjem aniontů (negativně nabité živiny) a kationtů (pozitivně nabité živiny) rostlinami může způsobit podstatné posuny pH v kořenové zóně. Pokud je ve srovnání s anionty absorbováno více kationtů, pH se sníží. Pokud je absorbováno více anionů než kationtů, vede to ke zvýšení pH. Vzhledem k tomu, že dusík (prvek potřebný ve velkém množství pro zdravý růst rostlin) může být dodáván buď jako kationt (amonium - NH4 +) nebo jako anion (dusičnan - NO3 -), poměr těchto dvou forem dusíku v živném roztoku může mít zásadní vliv jak na rychlost, tak na směr změn pH v průběhu času. K posunům pH může docházet překvapivě rychle. Většina odrůd bylin roste nejlépe v živném roztoku s pH mezi 5,2 a 6,2 a při teplotě mezi 20° C - 22° C.

 

Pokud je k dispozici málo světla (v zatažených dnech, nebo při indoor pěstování), rostliny absorbují více draslíku a fosforu z živného roztoku, čímž se zvýší kyselost (pH klesne). Při nízké úrovni osvětlení je rychlost transpirace nižší, což také snižuje absorpci vápníku. V kombinaci s nízkým pH v substrátu se mohou objevit příznaky nedostatku vápníku. Když je dostatek intenzivního světla (za jasných slunečných dnů), rostliny přijmou více dusíku z živného roztoku. Výsledkem je snížení kyselosti (zvýšení pH).

Nevhodné pH a jak poznat příznaky

První příznaky nedostatku živin se projeví na listech. Například nedostatek železa (Fe) se může objevit velmi rychle. Při hodnotách pH 7 nebo vyšších bude rostlinám k dispozici méně než 50% Fe. Při hodnotách pH 8,0 zbývá v roztoku už jen minimální množství Fe v důsledku srážení hydroxidem železitým, který se nakonec promění na rez. Vlivem nedostatku jednotlivých živin vznikají chlorózy a nekrózy listů. Chloróza je žloutnutí, nebo bělení tkáně v důsledku ztráty chlorofylu. Nekróza je smrt rostlinné tkáně a projevuje se jako tmavě hnědé zbarvení, např. na části listu.

 

Místo na rostlině, kde se příznaky vyskytují (staré versus mladé listy), bude záviset na mobilitě prvku v rostlině. Prvky s velmi nízkou mobilitou jsou bór, vápník, měď, železo, mangan, molybden a zinek. Nedostatky těchto prvků budou nejprve patrné u mladších listů, protože rostlina neumí živiny přesunout ze starších listů. Mobilnějšími prvky jsou dusík, draslík a hořčík. Příznaky nedostatku těchto prvků jsou patrné u starších listů rostlin, protože prvky se přirozeně přemisťují ze starších listů do mladších, které potřebují více živin pro proces růstu.

EC – proč je tak důležité?

O měření EC má sice mnoho pěstitelů povědomí, ale ne všichni mu opravdu rozumí. Není to zdaleka jen o množství hnojiv, které přidáváte do vody při zalévání.

EC (electrical conductivity) je označení pro elektrickou vodivost, aneb jak velkou schopnost má daný materiál vést elektrický proud. Co to má do činění s rostlinami?

 

Elektrický proud se může šířit i vodou, což je jev zvaný molární vodivost. Ta se zvyšuje s množstvím rozpuštěných iontů v kapalině. Zatímco destilovaná nebo demineralizovaná voda má nulové EC, slaná mořská voda s vysokou koncentrací solí je mnohem lepší vodič. To proto, že právě rozpuštěné ionty slouží jako vodiče procházejícím elektronům a čím více jich je, tím rychleji může elektrický proud procházet vodou.

 

Měření EC a jednotky

Právě výše popsané vlastnosti se využívá při měření koncentrace iontů solí v roztoku pomocí EC metru. EC lze vyjádřit pomocí řady různých jednotek, ale typickou jednotkou jsou milisiemens na centimetr (mS/cm). Jednotka mS/cm se v Evropě obecně používá jako vodítko pro koncentraci minerálních živin ve vodě. V Severní Americe se vodivost převádí na počet iontů ve vodě pomocí ppm (které lze také uvádět v mnoha jednotkách včetně ppm, mg/l atd.).

 

Soli a živiny

Voda, která obsahuje minerální soli, má i určité měřitelné EC, ale zdaleka ne všechny minerály způsobující EC jsou užitečné živiny! Voda z vodovodu může obsahovat sodík a chloridy, která zvyšují EC, ale nemají žádnou hodnotu pro rostliny, naopak mohou být škodlivé.

 

Minerální hnojiva, jako je CANNA TERRA jsou samozřejmě složené pouze ze solí užitečných živin. U organických hnojiv je to pak trochu jinak. Živiny jsou tady z velké části obsažené v podobě komplexních organických látek a do podoby rostlinami využitelných solí je musí rozložit půdní bakterie. Proto je měření EC v živném roztoku s organickými hnojivy (např. Biocanna) zbytečné a hodnota EC bude vždy nižší, než u minerálních hnojiv.

 

Nejdůležitější je EC v kořenové zóně

Správné dávkování hnojiv a měření EC živného roztoku je samozřejmě zcela zásadní pro zdravý vývoj rostlin. Málo pěstitelů se ale zajímá o to ještě důležitější, a to je EC v jejich substrátu, potažmo v kořenové zóně rostlin. Tady přitom rozhodně neplatí přímá úměra, že co nalijeme dovnitř tak uvnitř taky zůstává!

Z pohledu koncentrace solí živin může nastat několik scénářů:

Příliš nízké EC

Pokud dodržujete dávkování podle tabulek od výrobce hnojiv, k nedostatku živin dochází zřídka. Někteří pěstitelé se řídí pravidlem "méně je více" a živin přidávají méně, než doporučují výrobci. Může to mít svoje výhody, například se eliminuje riziko přehnojení a zasolení substrátu. Pěstitel ale musí mít schopnost včas poznat, že rostlinám živiny chybí a napravit to odpovídajícím zvýšením EC. Typickým příznakem bývá nedostatek dusíku a žloutnutí listů odspodu rostliny.

 

Příliš vysoké EC

Mnohem častější problém pěstitelů je až moc vysoké EC. Dochází k tomu, když pěstitel ve snaze dát rostlinám co nejvíce živin překračuje doporučené dávkování, nebo přidává maximální doporučené množství bez ohledu na stav a vývoj rostlin. Může tak snadno dojít k přehnojení, které se projevuje "spálenými" špičkami a hranami listů, nebo jinými znaky na listech. Přehnojení často doprovází i výkyvy pH, což se projeví jako různé deficity živin. Nejde ale o fyzický nedostatek živin, ale stav, kdy je rostliny nemohou přijímat.

 

Soli mají silnou schopnost vázat vodu, což je proces známý jako hydrolýza.

Když přidáme příliš mnoho živin (vysoké EC), minerální soli k sobě přitahují vodu v substrátu. To ztěžuje kořenům extrahování vody ze substrátu. Je tedy dokonce možné, že ve vlhkém substrátu vytvoříme podmínky, kdy kořeny již nejsou schopny čerpat další vodu. To je známé jako „fyziologicky suchý" substrát – rostliny již nemají k dispozici žádnou vodu pro transpiraci (odpařování), aby se ochladily proti teplu/světlu. I když se tomu běžně říká přehnojení, ve skutečnosti se jedná o nedostatek vody.

 

Zasolení substrátu

K tzv. zasolení dochází častěji v pokročilé fázi pěstebního cyklu. Jde o postupné kumulování solí v substrátu, tedy nespotřebovaných živin. Rizika s tím spojená jsou v podstatě stejná, jako u příliš vysokého EC. Může ale nastat více scénářů, protože rostliny nemusí spotřebovávat všechny živiny rovnoměrně. Přebytek jednoho prvku pak může blokovat vstřebávání jiného (přemíra zinku nebo manganu blokuje železo, přemíra vápníku či draslíku může blokovat hořčík atd.)

 

K zasolení přispívá také přílišné prosychání substrátu, kdy soli rozpuštěné ve vodě krystalizují a usazují se. Zasolení se typicky projevuje také snižováním pH. V takové chvíli je vhodné provést flushing – proplachování substrátu.